Součástí muzejní knihovny je sbírka starých tisků. Jedná se o sbírku 441 knih vydaných do roku 1860. 91 knižních svazků z let 1542 až 1799, seznam zde, blíže zpracovala Mgr. BcA. Anežka Jadlovská jakožto téma diplomové práce v rámci studia oboru Informační studia a knihovnictví na FFUK.
Původ i obsah tisků je velmi rozmanitý, jsou zde zastoupeny knihy z českých, rakouských a německých tiskáren. Největší část zahrnuje právnická, teologická a historicko-politická literatura. Z historických textů stojí za zmínku kompletní jedenáctisvazkový soubor „Universalhistorie alter, mittler und neuer Zeiten …“ od Françoisa Millota. Nejstarší tištěná kniha je „Weltbüch“ od Sebastiana Francka z roku 1542. Zajímavostí je taktéž dílo „Diadochos, posloupnost knížat a králů českých …“ od Bartoloměje Paprockého z roku 1602, které je obsaženo ve dvou svazcích. Tyto dva svazky dohromady pojímají jeden tisk Diadochu a fragmenty z děl „Práva městská království českého“ od Pavla Kristiána z Koldína z roku 1579 a tzv. čtvrté vydání Melantrichovy bible z roku 1570. Většina svazků je opatřena knižní vazbou, jsou zde patrné vlivy renesance, baroka či rokoka, jejichž znaky se vyznačují typickými ornamenty na slepotisku. V knihovně se nejvíce vyskytují celokožené a celopapírové vazby z druhé poloviny 18. století až přelomu 18. a 19. století. Některé knihy také vykazují známky převazby z minulosti. Také po provenienční stránce je zřejmý rozmanitý původ svazků. Knihy nepochází z vlastnictví jednoho celku, muzejní knihovna stejně jako muzeum vznikla z darů a sběru od nejrůznějších majitelů. V knihách se objevují provenienční znaky, které jsou toho dokladem, mezi ně patří rukopisné poznámky, exlibris, vložené papírové ústřižky s poznámkami jako záložky či usušené rostliny.
